Aktuální nabídka  |  Kdo jsme?  |  Co nabízíme?  |  Co jsou to exercicie?  |  Ignaciánská meditace  |  Struktura exercicií  |  Odkazy
Exercicie.cz - Cesta vzhůru vede přes vlastní nitro

Ignaciánská meditace

Dříve než člověk začne meditovat, je nezbytné, aby si pro ni vymezil ve svém denním harmonogramu pravidelný čas. Ideální doba na jednu meditaci je 45-60 minut. Je ale možné začít i s kratší dobou, například 10-15 minut, a postupně tuto dobu prodlužovat. Velmi důležité je ale dodržet dobu, kterou jsem si předem stanovil.

Je užitečné mít při meditacích nějakého zkušeného průvodce, který člověku může poradit a pomoci v jeho nesnázích a pochybnostech. Následující stručný popis metody meditace Ignáce z Loyoly je určen především těm, kteří takového duchovního doprovázejícího nemají.

Nesmím podcenit přípravu na meditaci. Dříve, než začnu meditovat, bych si měl uvědomit, kdy, proč a o čem chci meditovat. Neméně důležité je také vytvořit si prostor k meditaci, najít tichý kout, kde můžu být chvíli sám a kde mě nebude nic rušit. Podle Ignáce se meditace může vydařit o to lépe, o co více se meditující nalézá v ústraní a „nemá rozdělené myšlenky na mnoho věcí“ (DC 20).

1. Zaujmu polohu, která nám při modlitbě nejvíce pomáhá, a uvědomím si své bytí zde. Snažím se najít vnitřní klid, ztišit se, uvědomit si Boží přítomnost a naslouchat.

2. Vlastní rozjímání začnu přípravnou modlitbou. Můžu použít tato nebo podobná slova: „Bože, dej, aby všechny moje úmysly, rozhodnutí a činy měly u tebe svůj počátek a k tobě směřovaly.“

3. Dále si vybavím, o čem chci meditovat. Biblickou scénu si můžu nechat proběhnout před svým vnitřním zrakem a představit si místo, kde se událost odehrává. Můžu také Boha krátce poprosit o to, čeho chci v meditaci dosáhnout.

4. Ignác z Loyoly radí nechat se zcela vtáhnout do příběhu, o kterém rozjímám. Když tedy například medituji o uzdravení malomocného, představím si, že já sám jsem oním nemocným, který potřebuje dotyk Ježíšovy uzdravující ruky. Ignác dále zdůrazňuje, že není důležité věci jen rozumem chápat, ale vnitřně je prožít, protože jen tak jsou schopny vnitřně mě proměnit. Když mě nějaká skutečnost zaujme, nepokračuji dál, dokud v ní nacházím to, co hledám. Neměl bych tedy spěchat. Ostatně není nutné stihnout „promeditovat“ vybraný biblický úryvek beze zbytku.

5. V závěrečné části meditace přejdu do rozhovoru s Bohem a meditaci pak zakončím nějakou ústní modlitbou, například Otčenášem.

6. Ignác radí věnovat nějaký čas bezprostředně po meditaci malému poohlédnutí. Chci si uvědomit, co jsem při meditaci obdržel. Důležité je také zhodnotit své zkušenosti s metodou rozjímání. Pokud se mi něco opakovaně neosvědčilo, snažím se toho příště vyvarovat. Může být pro mě velmi užitečné si po meditaci udělat několik drobných poznámek.

Pokud se mi nedaří se při rozjímání soustředit, měl bych věnovat více času přípravné fázi. Nejprve musím nechat za sebou všechny své starosti a shon. Své myšlenky vkládám do ticha, které mě obklopuje. S nádechem jakoby ticho vcházelo i do mé bytosti, aby ji celou proniklo.

Můžu si také postupně uvědomit všechny vjemy, které cítím ve svém těle, nebo které jsou spojeny s dýcháním. K tomu mi mohou pomoci následující dvě cvičení, která nabízí například indický jezuita Anthony de Mello.

1. Posadím se vzpřímeně na židli či na meditační stoličku. Záda by měla být vzpřímená, ne však křečovitě napjatá, svalstvo v těle je uvolněné. Ruce spočívají volně na stehnech, nebo z nich můžu utvořit misku: levá dlaň spočívá v pravé, palce obou rukou se lehce dotýkají. Zrak nechám spočinout na zemi asi metr před sebou.

Uvědomím si vjemy v různých částech svého těla. Pokud sedím na židli, vnímám, jak se chodidla dotýkají podlahy. Pokud jsem v klekosedu na meditační stoličce, začnu vjemem spojeným s dotykem palců u nohou. Od chodidel postupuji vzhůru a snažím se uvědomit si všechny pocity v jednotlivých částech těla od nohou, rukou, bederní oblasti, hrudníku, celé páteře až po hlavu a obličej. Tělesné vjemy si můžu uvědomit i v opačném pořadí - od hlavy až k chodidlům.

U každého vjemu se zdržím několik vteřin a pokračuji dále. Nic neanalyzuji, jen pozoruji a uvědomuji si, co cítím. Kdykoli se v některém místě v těle objeví napětí, postačí, když na něj chvíli soustředím svou pozornost. Nakonec se pokusím uvědomit si celkovou pozici a tíhu svého těla, dotyk země či podložky pode mnou, židle či stoličky, na které spočívám.

Pocítím-li nutkání se pohnout, změnit polohu, postačí si to opět jen uvědomit a (pokud možno) setrvat v klidu. Pokud zpozoruji, že se dostavuje rozptýlení a rušivé myšlenky, fantazie, vzpomínky mne odvádí pryč, pokusím se opět si je jen uvědomit a jako nezávislý pozorovatel je sledovat. Můžu je nechat provanout kolem jako vánek. Vnitřní hnutí, myšlenky, emoce či vzpomínky jsou důležité a něco mi sdělují. Nemůžu je proto potlačovat násilím, v této meditaci je však nechci ani analyzovat a především nechci, aby mě rozptylovaly. Vždy, když zpozoruji, že se nechávám unášet svým myšlenkovým či afektivním světem, uvědomím si to a vrátím se k svému prostému cvičení.

2. V druhém cvičení si chci uvědomit svůj dech. Nejprve se - stejně jako v předchozím cvičení - na několik minut věnuji svým tělesným vjemům. Potom se pokusím si postupně uvědomit všechny pocity spojené s dýcháním. Snažím se vnímat vzduch vstupující a vystupující z mých nozder.

V tomto cvičení nejde o to, abych svůj dech nějak ovlivňoval, prohluboval, nebo zadržoval. Ponechám ho takový, jaký je, snažím se jen si ho uvědomit. Může mi pomoct, když si na začátku stanovím, že si nenechám ujít ani jediný nádech či výdech. Kdykoli mě něco vyruší, vrátím se zpět k vnímání svého dechu.

Dech mi jako velký přítel může pomoci v mnoha meditacích. Také Boží přítomnost si můžu uvědomovat skrze svůj dech. Jako variantu tohoto cvičení si při každém výdechu můžu představovat, jak vydechuji všechny své negativní emoce či strachy a s nádechem do sebe přijímám něco z oné štědré a Bohem nezištně rozdílené Boží síly a uzdravující přítomnosti.

COPYRIGHT © 2011 ČESKÁ PROVINCIE TOVARYŠSTVA JEŽÍŠOVA :: DESIGN LUCIE SLATINSKÁ :: WEBMASTER PAVEL BRESTOVSKÝ